Hypotetická situace. K planetě Zemi přiletěli mimozemštani s velkou lodí. Ze všeho co mohli udělat, si vybrali jednu jedinou věc. České ministerstvo školství (ČŠI taky) a unesli všechny jejich úředníky a budovu na jejich planetu, protože dělali moc skvělou práci. Každý další pokus vlády určit nové úředníky by vedl k tomu, že by přiletěla malá lod a unesla nové úředníky.
České školství by pak bylo bez centrály a bez státních financí (nepočítám ani vliv obcí, kraju, bezpečnostních složek atd..).
Zůstaly by jen školní movité a nemovité věci, děti a učitelé, bez státních (nedobrovolných) financí.
Co je vidět v krátkém období.
Světová a česká média by byla naprosto překvapená, zděšená, byly by různé analýzy, komentáře, to si dokážete představit.
Budu se věnovat tomu, co by se stalo se vzděláváním a zamíchám tam trochu politiky. Nastala by logicky panika.
Učitelé by nedostávali plat od státu, takže by jich spousta odešla, v médiích by bylo spoustu emotivních komentářů, že děti nemá kdo učit.
Většina děti by nechodila do školy,but se strachu, že je nikdo nenaučí nebo by prostě něchtěly, nikdo by to nevymáhal, mediální kolotoč zděšených analýz pokračuje.
Facebookové komentáře by byly naprosté peklo,např.CO BUDEME DĚLAT, MOJE DÍTĚ BUDE NEGRAMOTNÉ, NEVÍM KAM POSLAT SVOJE DĚTI .
Školy by nejspíše zůstaly téměř prázdné, ve školách s nedostatkem učitelů by vznikalo spousta nehod a nedopatření, která by média okamžitě odsoudila.
Co není vidět v krátkém období
Zůstali by pouze ti skalní učitelé bez finančních problémů a s podporou své rodiny. Neměli by ředitele, nemuseli by se řídit RVP.
Školní docházka by se stala nepovinou.
Některé děti by chodit do školy mohly, protože mají učitele, kterého mají rády a ten to nezabalil.
Některé školu vyloženě nemají rády a seděly by doma nebo by přišly z donucení rodičů.
Jiné děti by chtěly do školy, protože mají rády spolužáky a nemají co dělat, ale neměl by je kdo učit.
Ve třídách a na chodbách by bylo hodně dětí z různých ročníků, protože by jim to nikdo nezakazoval a jiná možnost (kvůli nedostatku učitelů) by nebyla.
Učitel by se musel radikálně přizpůsobit, pravděpodobně by nechal děti dělat, co chtějí a upustil by od přímého výkladu látky.
Na facebooku by začaly vznikat skupiny, které by si vyměnovali informace, který učitel učí a který ne. Neziskové organizace by začaly pomáhat školám s koordinací dobrovolníků na hlídání a učení dětí.
Rodiče, jejichž děti chtějí být doma, kteří musí do práce (vlastně i ti co nemusejí) a jsou ochotni riskovat, mohou děti svěřit komukoli, kdo se jim líbí, aby alespoň hlídali jejich děti.Často by se rekrutovali z řad širší rodiny a známých. Začaly by vznikat ve větší míře neregulované dětské skupiny (i pro větší děti třeba).
Naopak rodiče, kteří nechtějí riskovat a mohou si to dovolit, začínají platit kvalifikovaného učitele, kteří zbyli, aby jejich děti hlídal a učil.
Co je vidět v dlouhém období.
Média si všimly, že je na tom něco vlastně dobře. Mimozemštani dělají jen jednu věc a nezabíjejí lidi. Úředníky by již nikdo nejmenoval, protože by bylo jasné že budou unešení. Dost lidí by ovšem chtělo vidět jak žijí mimozemštané. Objeví se politik, který navrhuje, aby jim to za poměrně vysokou částku bylo umožněno. Probíhá vášnivá celospolečenská debata o tom co bychom měli dělat. U jílkové, u stolečků se sejdou pravicoví konzervativci argumentující svobodou volby a příspěvkem do státního rozpočtu. Na druhé straně, levicoví aktivisté, argumentující tím, že člověk se nemůže vyčístlit na peníze a stát by je měl spíše ochraňovat. Politik slíbí, že vybrané peníze půjdou především k těm nejpotřebnějším a ve volbách vítězí.
Maturita by nebyla nikým certifikována a potvrzována, spousta dětí nemá ani tu maturitu, znělo by.
Veřejnost by si všímala především tragických případů.
Objevovaly by se titulky následujícího typu. Děti jsou zavření u svých počítačů a jen si hrají! Některé zanedbané děti neumí v 10 letech číst ani počítat! Do dětských skupin lákal, pod záminkou hlídání a učení, pedofil! Děti se zranily v opuštěné továrně! Nikdo neví, co děti doopravdy umí! Děti rituálně pálí učebnice! (dobře to je možná moc) A mnohé další...
Upřímně by to bylo doopravdy emotivní, bez ironie. Shoda by panovala na tom, že mimozemštané jsou mimořádně krutí.
Ze skupin učitelů, kteří zůstali, by vznikly soukromé školy, které by vybíraly dle mnohých nekřestansky vysoké školné. Plat učitele by nebyl tabulkový, učit by mohl kdo chtěl. Nebylo by kam poslat žádost o založení školy.Školy by mohly být prakticky z čehokoli, stodoly, staré výrobní haly, ve strašných podmínkách. Vznikaly by i takové školy a skupiny, kde by učili (nebo spíš neučili) naprostí diletanti za minimální mzdu.
Prostě pamlsky pro média.
Co není vidět v dlouhém období.
Ekonomická pravidla platí, slovy klasika "i kdyby tady spadli martani". V této situaci mouhou nastat skutečně miliony možností a případů závisejících na svobodných rozhodutích jednotlivých učastníků. Pokusím se alespoň část generalizovat.
Ekonomie je věda zabývající se jednáním lídí a jejich zacházením s omezenými zdroji.
Politik si velmi "chytře" uvědomil, že mu vlastně spadl z nebe takový "lepší",velmi nehumální, zlatý důl. Náklady na vytěžení je vytištění smlouvy, že jedinec bude pracovat na ministerstvu školství a podpis účastnika. Mimozemštané jsou obyvkle velmi rychlí a po podpisu jedince ihned unášejí.Pro stát jako takový, je objevení zdánlivě neomezeneho zdroje určitě výhra. Pro podnikavý lid ovšem znamená víc potíží než užitku. Stát dostane okamžitou injekci v podobě platby od nadšeného dobrodruha, příjde ovšem o potencionál práce, který by daný člověk mohl vykonat.Vysvětlení důsledků tohoto jednání je ovšem nad rámec tohoto textu.
V procesu vzdělávání v krátkém období chybí lidé, v dlouhém začnou přicházet.
Chybí také záruky kvality škol a žáků, v dlouhém období opět začnou vznikat.
Jsou jedinci, kteří si všimnou, že je málo učitelů, kteří zůstali a mají opravdu královský plat, začnou přemýšlet o tom, jakým způsobem dosáhnou takového platu.
Budou takoví, kteří se budou snažit přesvědčit okolí, že jsou špičkovými učiteli, přitom mohou být mizernými,
to jací doopravdy jsou a jak budou ohodnocení rozhodou účastníci vzdělávacího procesu, především stávající učitelé a děti.
Jsou jedinci, kteří jsou vyřazení svým nevhodným chováním vůči dětem.
Jsou rodiny, které si nemohou dovolit kvalitní učitele, chtějí alespoň někoho dobrého a jsou ochotni zaplatit jen tolik, aby je neučil naprostý diletant.
Jsou rodiny, které si nemohou dovolit, aby je učil alespoň ten diletant a navic nechtějí děti svěřit někomu, komu nemohou zaplatit,
protože vědí, že když ten člověk nic nechce v podobě financí, musí mít jiné důvody a intuice radí, že ty důvody musí být spíše nekalé (ale mohou být i altruistické). Nechají děti prostě žít jen tak.
Jsou rodiny, které přispívají na chod nově vniklých i transformovaných škol.
Jsou jedinci, kteří si všimnou, že nikdo nemá žádný "papír" na to co doopravdy umí a neumí, čím je a čím není.
Školy jsou si vědomy toho, že široké okolí neví, co své žáky naučí, jsou ochotny za garanci kvality zaplatit.
Potencionální zaměstnavatelé naopak netuší, z které školy vychází vhodní zaměstanci pro jejich podnikání, jsou ochotni zaplatit za ověření kvality.
Rodiče a školy netuší, jak bude učit nebo hlídat určitý člověk jejich děti. Chtějí mít nějaké záruky.
Kandidát na učitele může mít různé vlastnosti a shopnosti, chce zvýšit svůj plat a potřebuje ověření své kvality, za které je ochoten platit.
Spontálně tak vnikají certifikační autority, pro každou situaci jiné.
Malý příklad. Takovým kontroverzním certifikátem by mohlo být ověření, že člověk není "agresivní predátor vůči dětem". To, že takový certifikát v současnosti neexistuje už o něčem vypovídá, dejme tomu, že by vznikly firmy, které by ve společnosti bez ověřené kvality učitelů zkusily něco takového prodávat. Poptáván by byl především nekvalifikovanými jedinci, kteří by chtěli učit děti z méně majetných (nebo s menší prioritou vůči dětem) rodin.Ve společnosti je podíl takových agresorů nízký a starost o děti velká.
Když si koupím levnější certifikát riskuji, že firma, která ověřuje (pravděpodobně nějakými psychotesty) kandidáty do toho nedává dostatek prostředků a když sítem ověřování pronikne jen jediný agresor, který něco udělá, vzniká obrovský skandál. Cena i hodnota stávajícíh certifikátu klesá na nulu. V ceně je zahrnuto neuvěřitelné množtví informací, ale nebudu to rozebírat více tady.
Když si koupím dražší certifikát mám opravdu velkou jistotu, že firma používá ty nejmodernější metody na identifikaci těchto agresorů.
Ze strany potencionálního učitele záleží jen na něm jestli si chce koupit dražší nebo levnější, může koupit i oba pro jistotu.
Když se prokáže dražším, jeho plat stoupá. Když levnějším, nemusí být plat tak vysoký, ale zase bude dostupnější pro chudé rodiny.
Levný certifikát nemusí být tak spolehlivý, přesto rodina, tím že si ho koupí nebo nekoupí (majitele certifikátu) vyjadřuje, co je pro ni důležité.
Už tento jeden certifikát dává těm nejchudším, nějaké, byt třeba slabší, záruky. Slabší i proto, že takoví "agresoři" často pochází z okruhu širší rodiny a vyžadovat po nich tento certifikát je hloupé.
Jsou jedinci, kteří vidí, že některé rodiny nemají tolik prostředků pro vzdělání svých dětí a není to pro tyto rodiny ani priorita.
Tito jedinci ovšem mají rádi všechny děti, a vidí že tu jsou i ostatní lidé, kteří by učili i zadarmo pokud budou alespoň trochu spolehliví. Zaplatí jim třeba certifiká k tomu, že nejsou "agresoři".
Jsou zaznamenány snahy elitních učitelů s královským platem o vytvoření jakýchsi pravidel pro vstup do učitelské profese,"cech" za zachování jejich platů. A skutečně skupina učitelů stanovuje certifikační bariéry pro vstup nových učitelů. Některé školy pravidla přijmou jiné ne, není kdo by jim určoval co mají dělat...ty co jej příjmou nechávají školné na relativně vysoké úrovni, vědomi si kvality svých drahých učitelů.
Ty co jej nepříjmou si mohou dovolit přijímat učitele podle stále nesvazujících podmínek. Školy nacházejí podobně šikovné jedince, kteří nesplňují některé podmínky stanovených bariér certifikace, nejsou pro školu tak drazí, protože logicky pracně zaplacené certifikáty nemají, školné může jít dolů.
Jeden z možných scénářů: Ukáže se, že žáci vyučování "horšími" necertifikovanými učiteli, jsou schopni dosáhnou naprosto stejného výstupního certifikátu jako žáci vyučování elitními učiteli. Výstupní certifikát vydává renomovaná firma, které záleží na její pověsti, záleží jí i na tom, aby jej obdržely skutečně kvalitní školy. Nakonec skupina elitních učitelů pod mediálním a ekonomickým nátlakem svazující podmínky ruší...
Na trhu s výstupními certifikáty se pohybuje i firma C**V, která měla shodou okolností vynikající startovní podmínky (byla pod ochranou ministerstva, ted si na provoz musí vydělat), o její certifikáty byl ze strany škol ze začátku velký zájem, v pevné víře ve své monopolní postavení, držela cenu ceritikátu podle jejich názoru na "přiměřené výši". Na straně zaměstavatelů je o držitele jejich certifikátu stále menší zájem, protože je pro ně příliš rozšířený a inflační. Firma C**V si toho všimla a začala parametry certifikátu upravovat, aby nepřišla o zákazníky tedy školy. Zkráceně toho nabídla "více" za méně peněz. Některé firmy poupravily svůj názor a opět začaly brát certifikát vážně, pro jiné byl stále nespolehlivý.
Určití jedinci a školy si všimli, že metodika, kterou firma C**V využívá je poměrně jednoduchá, prostě studentům hodí jeden test a ještě za to chtějí ranec peněz. Navíc si všimli, že je stále velká poptávka určitých firem pro určity obecný standart kvality.
Jelikož nebyl nikdo kdo by jim v tom zabránil, tito vyzyvatelé založili firmu MATRIX. Jejich certifikát neobsahoval žádný test a používal naprosto jiné metodiky hodnocení studentů. Počítal s průběžným hodnocením, osobními konzultacemi, aktivitami mimo školu, zpětnou vazbu od reálných firem a dalšími vychytávkami. Pokud byste tento cerifikát chtěli získat nemuseli byste chodit dokonce do žádné školy.
Poté provedli ekonomickou kalkulaci, na jedné straně vyhodnotili signály od firem, na straně druhé vyhodnotili signály od dětí, rodičů a škol. Cena certifikátu jim vyšla dokonce o něco málo nižší než certifikát C**V, podle výpočtů by měli dosahovat provozního zisku. Hrdě jej začali nabízet potencionálním zákazníkům...
Majitel firmy musí zavřít továrnu halu (protože ho někdo napráskal na stavební úřad za nezákonné úpravy), rozhodne se ji nabídnou zdarma jako útočiště pro všechny děti v okolí. Děti jsou nadšeny z opuštěných přístrojů a všech těch "hraček" které továrna nabízí, i když můžou být nebezpečné. Potřebují, aby jim někdo ukázal jak se v tomto prostředí pohybovat. Nakonec se najde dobrovolník, dospělý bratr menšího kluka, který by děti pouze hlídal. S postupem času starší děti učí mladší, jak se v prostředí pohybovat. Mladší děti vzbuzují pečovatelský instinkt u starších. Děti si za pomoci majitele firmy a dobrovolníka přetvořily továrnu v opravdu útulné místo. Dobrovolník vypráví o místu, které vytvořili, brzy se přidávají další dospělí. Majitel firmy se rozhodne darovat nějaké knížky, počítače, tablety a další vybavení. Mladší děti neumí číst, takže knížky neužijí a hrají si hry na tabletu. Starší děti se vrhnou k počítačům a zkoušejí různé hry. Jeden si staví v Minecraftu, další si píše s kamarády v online hře, další propadne složité druhoválečné strategii.
Ojediněle se stane, že se starší dítě, na malou chvíli, začte do knížky. Zvědavost některých menších dětí, které mají většinu času oči v tabletu je přemůže a přemluví odvážného čtenáře aby jim začal předčítat. Děti rostou a desetiletý kluk, který umí jen trochu číst, si chce psát s kamarády v online hře, naštve se, že neumí některá písmenka a nebojí se sáhnout po knížce pro 6-ti leté, nikdo se mu za to nesměje, protože všichni tím prošli nebo teprve budou procházet.
Mezi dětmi, zejména nejmenšími, dochází často ke sporům, dospělí dobrovolníci vědí, že spory se nejlépe řeší domluvou a společně. Každý člen komunity od nejmenších po největší má jeden hlas.Často k soudům nedochází, protože malé děti jsou většími usměrňovány.
Velká událost je, když majitel firmy, koupí docela kvalitní mikroskop. Mezi dětmi je jedno starší, které o tom neustále mluví a těší se, kdy už mikroskop přijde, ostatní mu rádi přenechají rozbalování krabice. Venku utrhnou trávu a stojí frontu od nejstarších po nejmladší na to, aby se mohli podívat na to, jak vypadá v detailech. Jedna holka mezitím v povzdálí znuděně brouzdá instagramem a napadne ji, že by možná mohla být influencer...
Spontálně tak vznikla svobodná charitativní škola...
Mohl bych pokračovat...
Co je vidět v ještě delším období
Svět si zvyknul. EU začala regulovat množství lidí, kteří mohou být za úplatu unešení.USA dochází , že ČR má opravdu mocný nástroj, jákékoli pokusy o sestřelení lodí ovšem končí neuspěšně. USA podepisuje s ČR smlouvu o tom, že se zbavíme jejich vězňů odsouzených na doživotí.
Vyrostla generace dětí, které prošly tímto údajným peklem. Starší ji říkají ztracená generace.
Statistiky gramotnosti překvapivě ukazují, že procento negramotných lidí se téměř nezměnilo.
Když se zeptáte ztracené generace na dětství dostanete množstí odpovědí, velmi různorodých a unikátních odpovědí.
Tisíce smutných i veselých příběhů, každý jiný.
V anketě, jestli se chtějí vrátit do období dětství a her pravidelně určité procento lidí odpovídá, že ano.
Rozdíly v procentech odpovědí mezi ztracenou generací a jinými jsou minimální. Všichni jsou si vědomi odpovědnosti.
S jediným rozdílem. Ztracená generace odpovídá, že s hraním nikdy nepřestala.
Později se této generaci začné přezdívat první doopravdy kreativní generace...
Co není vidět v ještě delším období.
Strategie ministerstva školství 2030+.
