Na začátku si ujasníme pár faktů, státní školy nejsou zadarmo, platíme je všichni z daní.
Soukromé školy jsou většinou "alternativního" typu, což je zavádějící označení, protože nejsou v pravém slova smyslu alternativní, jako spíše prostě využívajíci jiný model(lepší, horší, záleží na jednotlivci) než státní školy.
Nemusí to být pravidlem, takže nezaměňovat.
Můžete mít soukromou školu naprosto stejného typu (známkování,zvonění, autorita učitele,učební plán,atd...) jako státní, otázka je jaký to má smysl.
Státní školy využívají jen jeden model, kterému se říká "pruská kadetka", už to nelze brát doslovně, ale princip je stále stejný. Modelů a přístupů k učení, jako takovému, jsou desítky.
Rodiče, když se rozhodnou pro jiné řešení, než státní školu, hledají především přidanou hodnotu ve vzdělání dítěte, což nás dostává k tomu, že když chci něco navíc, musím za to zaplatit.
Soukromé školy tedy žijou i ze školného. Upozorňuji na častý blud, který říká, že soukromé školství je pro všechny dražší než to státní. Z hlediska jednotlivce ano, ale to je dobrovolné a navíc kvůli daním platí školu 2x.
V podstatě mi jde o ten balík, který musí platit všichni (daně) a měl by se rozdělit pokud možno "spravedlivě".
Tolik fakta.
V tomto článku je zmíněn celkový postoj ministerstva:
"Prioritou ministerstva školství je kvalitní, silná a dostupná síť veřejných škol. Soukromé a církevní školy jsou dobrým doplňkem.U všech typů škol je ale pro nás vždy na prvním místě kvalita."
Oblíbená je fráze "kvalitní školy a rovný přístup všem", na tom se přece shodneme ne?
Vezměme si tu kvalitu, intuitivně nás napadne, kdo asi tu "kvalitu" hodnotí? Podle jakých kritérií? Co je kvalitní škola a co ne? Jak funguje zpětná vazba? Neměli by o tom co je kvalitní škola rozhodovat především děti a jejich rodiče?
Soukromé i státní školy samozřejmě hodnotí (podle jími vymyšlených kriterií) úředníci na ministerstvu, popřípadě Česká školní inpekce (ČŠI).
Přiznávám, že do těch normativů ještě nemám takový vhled,v podstatě je
to směsice různých výpočtů a koeficientů pro pobavení úředníků k
zajištění "spravedlivého financování",počítám že záleží na oboru, typu školy atd.., jako by nestačilo říct, každa
státní i soukromá škola dostane stejné množství X financí na žáka bez
vyjímky (stejně by se asi muselo rozdělit, na základní, střední a vysoké školsví, lepší by možná bylo stupňovat částku podle věku žáka, čím starší tím více specializovaných nástrojů pro učení potřebuje), bylo by to jednodušší, ale to by zas bylo méně byrokracie, což je nepřípustné.
Státní školy (pouze jeden model vzdělávání) dostane vždy 100% normativu na žáka. Bez diskuze.
Soukromé dostanou vždy jen 60% (odkaz na starý článek, asi už to upravili, ale vsadím se, že je to ještě více komplikované, aby se zakryla podstata), mohou dostat i 100%, ale tam je zásadní problém, že příjde ČŠI a schvaluje jestli "učí dobře". WTF?
Vlastně tím ministerstvo tvrdí, že ostatní přístupy jsou méněcené a měli bychom si na ně dávat pozor.
Rodiče dorovnají rozdíl + zaplatí školné, dávají tím najevo, že škole věří, stát přijde a klepne je přes prsty.
Soukromé školy navíc musí splňovat spoustu podmínek a norem (jsou tak regulovány, že prakticky nemohou vykazovat zisk, mají parametry téměr jako veřejné školy a liší se z mého pohledu v drobnostech), stejně jako státní školy, v konečném důsledku se tak nemohou více odlišit od státní školy a nabídnout úplně radikálně odlišné typy vdělávání.
Kladením dalších a dalších podmínek, pod záminkou "monopolu na určení kvality", ministerstvo zabraňuje vzniku a provozu "nízkorozpočtových škol" , které by si mohly dovolit i děti ze sociálně slabších rodin. Záměrně zároveň neříkám nekvalitních, protože o tom zda tam dítě
doopravdy půjde záleží jen na něm a rodičích a kvalita je navíc
subjektivní.
K té rovnosti, rovnostářství jako socialistický koncept se historicky ukázal jako značně nespolehlivý. Navíc fráze typu "stejná startovní čára pro všechny" jsou z podstaty nesmysl.
Každé dítě je naprosto jedinečné, dalo by se říci, že má tisíce "parametrů". Máte dvě odlišné děti jedno má 150 cm, druhé 130cm, jak dosáhnout rovnosti? "Zvětšit" malé nebo "zmenšit" velké?
Větší má třeba dobré předpoklady k basketbalu, menší třeba k počtům, srovnat kdo je na tom, směrem k vzdělávacím procesům, lépe či hůře je nemožné. Každé dítě je prakticky samo o sobě vlastní startovní čarou.
Trochu jsem si naběhl na vidle, když navrhuji "rovné financování" na žáka, jde o to, zejména u základních škol, že nikdy nevíte, který přístup(model) ke vzdělávání je pro jednotlivce lepší a jaký konečný vliv bude mít. Na začátku ani nevíte z kterého dítěte bude doktor a z kterého úředník a nedokážete určit, který model umí připravit žáka lépe na určitou profesi (pouze odhadnout). To, že se to někteří snaží nějakým zázračným způsobem zjistit (zmiňují např. vliv socioekonomického zázemí) a potom zajistit sociálním inženýrstvím "spravedlnost" na tom nic nemění.
Z celospolečenského pohledu je obhájit vyrovnání financí trochu složitější, v již odkazovaném článku se píše: Soukromé nutně neznamená lepší a veřejné každému stejně. Důležité je především svobodné. Celé se to točí kolem dogmat. Pár příkladů. Vynucený monopol státu na určení kvality, např. že vdělávání musí mít nějaké standartizované vstupy (zápis) výstupy (maturita) a "meziprodukty" potom při tvorbě RVP vnikají nesmiřitelné spory., což je logické vyústění. Nechme to na každém rodiči, žákovi a škole, nemontujme se do toho (alespoň snižovat obsah povinného společného RVP na minimum). Dalším příkladem je nutnost věkové segregace. Častým protiargumentem je, že by z toho profitovaly jen "liberální střední vrstvy". Trdím, pokud by stoupla rozmanitost škol (v různých aspektech) profitovali by z toho všichni a nevznikaly by paraelní systémy ani homogení skupiny dětí. S tím souvisí nutnost povolovat jiné modely vzdělávání, pro "nenadané"(příčí se mi vůbec takto dítě nazvat) chudé děti by mohly vniknout charitativní školy, nadané chudé děti by pak klidně mohly studovat i na prestižních soukromých školách na základě stipendií.
Dítě ke svému rozvoji zdaleka nepotřebuje tolik, jak si mnozí dospělí myslí. Stačí jim prostor, podněty z okolí a ostatní (starší, mladší) děti, pokud nejsou do něčeho nuceny jsou metodou hry schopni zázraků. Učily se tak tísíce let, posledních pár stovek let je spíše histrorickou anomálií.
Položme si tedy otázky. Je dnešní model státního (základního) školství nadřazený jiným modelům? Proč, ano? Je legitimní jej nutit všem?
Je nadřazen? Samozřejmě, že z podstaty není nadřazený.
V praktickém fungování a způsobu financování z pohledu ministerstva ovšem nadřazen je. Neříkám, že udržovat a podporovat ve 21. století 200 let starý systém vytvořený pro naprosto odlišné účely je špatně. Ovšem zvýhodňovat ho, je čiré diletanství. Pluralita a svobodný přístup ke vzdělání je nutný a poptávka po těchto věcech bude stoupat.
Lidé, kteří svoje děti posílají do soukromých škol platí 2x, jednou na daních a jednou na školném. Politicky prosadit rovné financování je hodně ambiciózní, schůdnější cesta by byla alespoň odstranit to dvojí placení, tedy poskytnou slevy na dani těm rodičům, kteří posílají děti do soukromých škol. Školní docházka je povinná, možnost aby si každý, bez ekonomických "nespravedlností", vybral jaký model použije pro vlastní děti považuji za klíčovou a potřebnou pro zdravě fungující společnost.
Žádné komentáře:
Okomentovat