Tajemství kapitálu, aneb proč kapitalismus vítězí na Západě a jinde selhává

Tohle je převzato od pana Holmana, z jeho vynikající knihy Ekonomie ve které je, mimo jiné, spousty skvělých citací, včetně této. 

[HOLMAN, Robert. Ekonomie. 5 vydání. Praha : Nakladatelství C.H. Beck, 2011. str. 696 . ISBN 978-80-7400-006-5.]
 
„Představte si zemi, kde nikdo neumí určit, komu co patří, adresy nelze ověřit, lidi nelze donutit k placení dluhů, majetek se nedá normálně proměňovat v peníze, dělit na podíly, pravidla upravující vlastnické vztahy jsou různá od vesnice k vesnici, od ulice k ulici. Právě jste se ocitli v rozvojovém světě. Přesněji spatřili jste jak žije 80% jeho obyvatelstva…Tato 80% většina však není jak si lidé na Západě představují, zoufale zbídačená. Navzdory jejich zjevné chudobě mají tito lidé daleko více majetku, než by kdokoli předpokládal. Avšak tento majetek není reprezentován vlastnickými tituly, a nemůže proto vytvářet nové hodnoty. Když vyjdeme z Hotelu Hilton, nenechávám za sebou svět vyspělých technologií, faxů, zmrzlinových strojů, televizorů, antibiotik. Obyvatelé Káhiry mají přístup ke všem těmto věcem. Co opouštíte, je svět legálně chráněných a vynutitelných vlastnických práv. Káhira je městem mrtvého kapitálu, který nelze využívat. Instituce, které vdechují kapitálu život, zde neexistují. …

                V Egyptě je majetek, nashromážděný chudými lidmi, pětapadesátkrát větší než všechny zaznamenané přímé zahraniční investice, včetně takových, jako je stavba Suezského průplavu a Asuánské přehrady. …Jenže tyto zdroje mají nevyužitelné podoby: domy na pozemcích, jejichž vlastnictví není zaznamenáno, neregistrované společnosti s ručením neznámým… Protože vlastnická práva k majetkům nejsou doložena, nemohou být tyto majetky proměněny v kapitál, nelze s nimi obchodovat mimo úzké místní kruhy, kde se lidé znají a věří si. Nelze je použít jako zástavu půjček a na tomto základě investovat. Naproti tomu na Západě je každý kousek země, každý dům, každé zařízení nebo sklad representován vlastnickým dokladem, který je viditelným znakem neviditelného procesu spojujícího všechna tato aktiva s ostatní ekonomikou. …

Chudí lidé třetího světa – pět šestin – mají věci, ale postrádají způsob, jak k nim prokazovat vlastnictví. Mají domy, ale nemají k nim doklady; mají úrodu, ale nemají k ní smlouvy, mají podniky, ale ty nemají právní status. Právě nedostatek právní reprezentace majetku vysvětluje, proč lidé, kteří si osvojili všechny vynálezy Západu, od kancelářské sponky po jaderný reaktor, nebyli schopni uvést do pohybu jejich domácí kapitalismus…“
(Hernando De Soto: The Mystery of Capital: Why Capitalisms Triumphs in the West and Fails Everywhere Else. New York: Basic Books,2000, p.5-7, 15-16)  

Moje poznámka:
Celé to ve mě vzbuzuje, přesvědčení jak důležitou roli hraje vnímání práva a spravedlnost  v široké vrstvě obyvatelstva, jak velký vliv má řád a zvyky na prosperitu dané země. Dnešní státy drží pohromadě právě díky pravidlům, ne díky jakémusi celostnímu uzemí zobrazovaném na mapě, ta představa je taková umělá, technoratická. Když se řekne ČR měli bychom si představit spíše způsoby vytváření a vymáhání jakéhosi řádu a přirozené spravedlnosti, ne hranice státu.

Další poznámka(2021-2022):
Vlastnictví je základ, jak toho dosáhnout? Vlastnictí něčeho (půdy, domu), co je navždy (převody majetku, nakupy, prodeje) zapsáno v blockchainu (skze Bitcoin) je lákavá představa (ovšem pravděpodobně nerealizovatelná, má to spousty problémů, uvidíme). Jinak mě velice  nadchla myšlenka nestátní společnosti založeném na principu neagresivity - anarchokapitalismus, technologický pokrok a zejména nestátní peníze v podobe Bitcoinu tomuto konceptu, dle mého, velmi pomůže.