Tento uryvek patří A.Smithovi, v citaci je uvedené odkud je převzán.
A. Smith - Teorie mravních citů (vydáno r. 1759)
[Liberální institut Praha 2005, část IV, ODD. I Prozíravost, 6-10,13,14]
Péče o zdraví, o blahobyt, o postavení a pověst jedince, o předměty na nichž – jak se předpokládá-podstatnou měrou závisí jeho spokojenost a štěstí v tomto životě, jsou považovány za patřičný úkol té ctnosti, která se běžně nazývá prozíravostí.
Již bylo ukázáno, že více trpíme, když spadneme z lepší situace do horší, než natolik se dokážeme radovat, když se pozvedneme z horší do lepší. Proto je prvním a hlavním cílem prozíravost jistota. Prozíravost působí proti tomu, aby člověk vystavil své zdraví, svůj blahobyt, své postavení nebo pověst jakémukoli druhu nebezpečí. Je spíše opatrná než podnikavá a snaží se spíš o zachování výhod. Zásadně nám doporučuje takové metody zvyšování blahobytu, které nás nevystavují žádné ztrátě nebo nebezpečí: skutečné znalosti a um ve svém řemesle nebo povolání, vytrvalost a píli při jeho vykonávání, skromnost a dokonce určitou míru šetrnosti ve výdajích.
Prozíravý člověk vždy studuje vážně a opravdově, aby porozuměl všemu, o čem tvrdí, že se v tom vyzná, a ne proto, aby přesvědčil jiné lidi, že tomu rozumí. A ačkoli jeho schopnosti nemusí být vždy oslnivé, jsou v každém případě naprosto nefalšované. Nesnaží se vás ošidit vychytralými prostředky prohnaného podvodníka ani zpupným chováním domýšlivého školometa (pozn. člověk držící se úzkostlivě a mechanicky známých předloh), ani sebejistými výroky povrchního a nerozvážného jedince. Nehonosí se dokonce asi schopnostmi, které ovládá. Jeho řeč je jednoduchá a zdrženlivá a staví se proti všemu ukecanému chytráctví, kterým se jiní lidé tak často snaží vetřít do veřejného povědomí vážnosti. Při získávání všeobecné úcty ve svém povolání se přirozeně může spoléhat na své pevné znalosti a schopnosti, nikdy neuvažuje o tom, že by si pěstoval přízeň členů těch malých klubů a intrikánských klik, kteří se v humanitních i přírodovědných oborech tak často staví do role nejvyšších posuzovatelů zásluh a kteří se ve svých oborech snaží vzájemně velebit sví nadání a ctnosti a napadat cokoli, co jim může konkurovat. Pokud se vůbec někdy spojí s takovou společností, je to výhradně v sebeobraně; ne proto, aby šidil lidi, ale aby zabránil lidem v konkrétní společnosti nebo v nějakém podobném klubu, aby ho nešidili a neškodili mu štvaním, drby nebo intrikováním.
Prozíravý člověk je vždy upřímný, cítí hrůzu z pouhé myšlenky na to, že by se vystavil ostudě, která provází každé odhalení falše. Ale i když je vždy upřímný, není pokaždé otevřený a sdílný, a i když nikdy neříká nic než pravdu, není-li patřičně vyzván, necítí se vždy vázán říci celou pravdu. Jak je opatrný v jednání, tak je zdrženlivý v řeči a nikdy unáhleně nebo bezdůvodně nevnucuje své názory na věci nebo osoby.
Prozíravý člověk, i když nemusí pokaždé vynikat mimořádnou citlivostí, je vždy velice způsobilý pro přátelství. Jeho přátelství však není tím žhavým a vášnivým, ale často přechodným vzplanutím, jež připadá tak skvělé velkorysosti mladých a nezkušených. Je to klidná, ale pevná a věrná oddanost několika prověřeným a pečlivě vybraným přátelům. K jejich výběru ho nevede závrať působící obdivování zářivých úspěchů, ale střízlivá úcta ke slušnosti, taktu a dobrému chování. Ale i když je schopný přátelství, není příliš ochoten k obecné družnosti. Zřídka navštěvuje stolní společnosti, které se vyznačují žoviálností a veselostí hovoru, a ještě méně v nich hraje nějakou úlohu. Jejich životní styl by příliš často mohl být překážkou regulérnosti jeho zdrženlivosti, mohl by narušovat vytrvalost jeho píle nebo přísnost jeho střídmosti.
Ale i když jeho řeč nemusí být pokaždé živá ani zábavná, nikdy není ani trochu urážlivá. Nesnáší myšlenku, že by se provinil nějakou urážkou nebo hrubostí. Nikdy o nikom nesmýšlí neslušně a za všech běžných situací se snaží sobě rovným dát spíše přednost, než aby se nad ně povyšoval. Jak ve svém jednání, tak v řečí přísně dodržuje pravidla slušného chování a s téměř náboženskou úzkostlivostí dbá ve všem na zavedené dobré způsoby a společenské obřady. V tomto ohledu dává mnohem lepší příklad, než jak je tomu často u lidí, kteří k tomu mají mnohem skvělejší vlohy a schopnosti. Kteří ve svých dobách, od časů Sókrata a Aristippa až po dobu dr. Swifta a Voltaira a od doby krále Filipa A Alexandra Velikého až po období ruského cara Petra I., příliš často vyznačovali naprosto nepatřičným a dokonce nestoudným pohrdáním veškerou běžnou slušností v životě i v řeči a kteří tím dali velice škodlivý příklad těm, jež se jím chtějí podobat a jež se velice často spokojí s napodobováním hlouposti, aniž by se snažili dosáhnout jejich předností…
…
Prozíravý člověk na sebe nechce vzít žádnou odpovědnost, kterou mu neuloží jeho povinnosti. Nečiní se ve věcech, na nichž nemá vlastní zájem; nevměšuje se do záležitostí jiných lidí; není samozvaným rádcem a poradcem, jenž vnucuje své rady, kde si je nikdo nežádá. Nakolik mu jeho povinnosti dovolí, omezuje se na své vlastní záležitosti a nemá zálibu v té pošetilé důležitosti, kterou mnozí lidé touží čerpat z toho, že se jim zdá, že mají jistý vliv na řízení věcí jiných lidí. Protiví se vstupovat do jakýchkoli stranických sporů, nenávidí politikaření a nikdy se příliš nežene, aby naslouchal hlasu dokonce i ušlechtilé a velké ctižádosti. Je-li jasně vyzván, neodmítne službu své vlasti, ale nebude kout pikle, aby se do ní prosadil, a byl by mnohem raději, kdyby byly veřejné záležitosti dobře řízeny někým jiným, než aby on sám měl při řízení nějaké nepříjemnosti a nesl odpovědnost. Na dně svého srdce by dával přednost nerušenému potěšení z bezpečného klidu nejen před vší marnivou nádherou dosažených cílů ctižádosti, ale i před skutečnou a skvělou slávou z vykonaných největších nejvelkodušnějších činů.
Krátce řečeno, když je prozíravost zaměřena pouze na péči o zdraví, o blahobyt, o postavení a pověst jednotlivce, pak ačkoli je považována za nanejvýš úctyhodnou, a dokonce do určité míry za přívětivou a sympatickou vlastnost, přesto se na ni nikdy nehledí jako na ctnost, která by zajištovala ze všech ctností největší přízeň a byla nejvíce povznášející. Vzbuzuje určitou chladnou úctu, ale zdá se, že nevybízí k nějaké příliš horoucí lásce a obdivu.
Žádné komentáře:
Okomentovat