Tajemství kapitálu, aneb proč kapitalismus vítězí na Západě a jinde selhává

Tohle je převzato od pana Holmana, z jeho vynikající knihy Ekonomie ve které je, mimo jiné, spousty skvělých citací, včetně této. 

[HOLMAN, Robert. Ekonomie. 5 vydání. Praha : Nakladatelství C.H. Beck, 2011. str. 696 . ISBN 978-80-7400-006-5.]
 
„Představte si zemi, kde nikdo neumí určit, komu co patří, adresy nelze ověřit, lidi nelze donutit k placení dluhů, majetek se nedá normálně proměňovat v peníze, dělit na podíly, pravidla upravující vlastnické vztahy jsou různá od vesnice k vesnici, od ulice k ulici. Právě jste se ocitli v rozvojovém světě. Přesněji spatřili jste jak žije 80% jeho obyvatelstva…Tato 80% většina však není jak si lidé na Západě představují, zoufale zbídačená. Navzdory jejich zjevné chudobě mají tito lidé daleko více majetku, než by kdokoli předpokládal. Avšak tento majetek není reprezentován vlastnickými tituly, a nemůže proto vytvářet nové hodnoty. Když vyjdeme z Hotelu Hilton, nenechávám za sebou svět vyspělých technologií, faxů, zmrzlinových strojů, televizorů, antibiotik. Obyvatelé Káhiry mají přístup ke všem těmto věcem. Co opouštíte, je svět legálně chráněných a vynutitelných vlastnických práv. Káhira je městem mrtvého kapitálu, který nelze využívat. Instituce, které vdechují kapitálu život, zde neexistují. …

                V Egyptě je majetek, nashromážděný chudými lidmi, pětapadesátkrát větší než všechny zaznamenané přímé zahraniční investice, včetně takových, jako je stavba Suezského průplavu a Asuánské přehrady. …Jenže tyto zdroje mají nevyužitelné podoby: domy na pozemcích, jejichž vlastnictví není zaznamenáno, neregistrované společnosti s ručením neznámým… Protože vlastnická práva k majetkům nejsou doložena, nemohou být tyto majetky proměněny v kapitál, nelze s nimi obchodovat mimo úzké místní kruhy, kde se lidé znají a věří si. Nelze je použít jako zástavu půjček a na tomto základě investovat. Naproti tomu na Západě je každý kousek země, každý dům, každé zařízení nebo sklad representován vlastnickým dokladem, který je viditelným znakem neviditelného procesu spojujícího všechna tato aktiva s ostatní ekonomikou. …

Chudí lidé třetího světa – pět šestin – mají věci, ale postrádají způsob, jak k nim prokazovat vlastnictví. Mají domy, ale nemají k nim doklady; mají úrodu, ale nemají k ní smlouvy, mají podniky, ale ty nemají právní status. Právě nedostatek právní reprezentace majetku vysvětluje, proč lidé, kteří si osvojili všechny vynálezy Západu, od kancelářské sponky po jaderný reaktor, nebyli schopni uvést do pohybu jejich domácí kapitalismus…“
(Hernando De Soto: The Mystery of Capital: Why Capitalisms Triumphs in the West and Fails Everywhere Else. New York: Basic Books,2000, p.5-7, 15-16)  

Moje poznámka:
Celé to ve mě vzbuzuje, přesvědčení jak důležitou roli hraje vnímání práva a spravedlnost  v široké vrstvě obyvatelstva, jak velký vliv má řád a zvyky na prosperitu dané země. Dnešní státy drží pohromadě právě díky pravidlům, ne díky jakémusi celostnímu uzemí zobrazovaném na mapě, ta představa je taková umělá, technoratická. Když se řekne ČR měli bychom si představit spíše způsoby vytváření a vymáhání jakéhosi řádu a přirozené spravedlnosti, ne hranice státu.

Další poznámka(2021-2022):
Vlastnictví je základ, jak toho dosáhnout? Vlastnictí něčeho (půdy, domu), co je navždy (převody majetku, nakupy, prodeje) zapsáno v blockchainu (skze Bitcoin) je lákavá představa (ovšem pravděpodobně nerealizovatelná, má to spousty problémů, uvidíme). Jinak mě velice  nadchla myšlenka nestátní společnosti založeném na principu neagresivity - anarchokapitalismus, technologický pokrok a zejména nestátní peníze v podobe Bitcoinu tomuto konceptu, dle mého, velmi pomůže.

 

A.Smith - O bohatství a moci

Psáno A.Smithem , jeho pohled na bohatsví a moc, výhod a nevýhod , které člověku dávají.

A.Smith - Teorie mravních citů (vydáno r. 1759)

Čast IV, kapitola I,  Krása a umění,8,9,10

8       Když se syn chudého člověka, kterému nebesa ve svém hněvu nadělila ctižádost, začne rozhlížet kolem sebe, obdivuje postavení bohatých, chalupa jeho otce mu připadá příliš malá, aby v ní bydlel, a představuje si, že by měl bydlet v pohodlí paláce. Není mu po chuti, že musí chodit pěšky nebo snášet únavu z jízdy v sedle. Vidí ty, kteří jsou postavením nad ním, jak jezdí ve vozech, a představuje si, že by i on mohl cestovat s menším nepohodlím v jednom z nich. Má pocit, že je přirozené, když nepracuje, chce si co nejméně vydělávat vlastníma rukama a soudí, že by mu početná družina sloužících pomohla od většiny nesnází. Myslí si, že kdyby toho všeho dosáhl, spokojeně by seděl a byl zticha, protože by si vychutnával pomyšlení na štěstí a klid své situace. Je okouzlen vzdálenou myšlenkou na takové štěstí. 

         To se jeví jeho fantazii podobné životu nějaké vyšší vrstvy lidí, a aby toho dosáhl, oddá se navždy honbě za bohatstvím a mocí. Aby dosáhl výhod, které si to vyžaduje, způsobí si za první rok, ba za první měsíc svého úsilí větší vyčerpání těla a víc neklidu mysli, něž kolik by jich vytrpěl za celý život kvůli tomu, že by mu ty výhody chyběly. Studuje, aby vynikl v nějakém namáhavém povolání. S ní nikdy neochabující pílí pracuje ve dne v noci, aby získal větší schopnosti než jeho konkurenti, Pak se snaží tyto schopnosti veřejně prosadit a se stejnou neúnavností žádá o jakoukoli možnost zaměstnání. Kvůli tomu otevře svůj dům lidem; hostí ty, které nenávidí, a je úslužný k těm, jimiž pohrdá. Celý život se honí za myšlenkou umělého a vytříbeného odpočinku, kterého nikdy nemůže dosáhnout a pro který obětuje skutečný klid, jenž má po celou dobu na dosah. Když ho na konci stáří nakonec měl získat, zjistí, že v žádném ohledu není lepší než ta skromná jistota a spokojenost, kterou pro něj opustil. 

       A teprve tehdy v posledních chvílích života, tělo vyzáblé od dřiny a nemocí, mysl trýzněnou a podrážděnou vzpomínkami na tisíce příkoří a zklamání, se kterým se kdy setkal –jak si představuje- kvůli křivdě se strany nepřátel nebo kvůli zradě  a  nevděku svých přátel, začíná konečně zjišťovat, že bohatství a moc jsou pouhé neužitečné cetky, které nejsou o nic příhodnější pro dosažení pohody těla a klidu mysli než kazety s manikúrou, které mají milovníci hračiček; a stejně jako ty sady přinášejí lidem, kteří je nosí s sebou, více nesnází, než kolik pohodlí jim mohou dopřát díky výhodám, které poskytují. Jediný rozdíl, který je mezi nimi, je že, výhodnost bohatství a moci je viditelnější než výhodnost manikúry. Paláce, zahrady, kočáry se spřežením, dvořanstvo mocných, to jsou předměty, jejichž komfort je zřejmý každému.  Nepotřebují, aby jejich majitel ukazoval, v čem spočívá užitečnost. Sami od sebe ji přijímáme, prostřednictvím sympatie máme radost z uspokojení, pro jehož dosažení jsou tyto předměty uzpůsobeny, a tím toto uspokojení chválíme. Ale zvláštností zubního párátka, šťourátka do ucha, strojku na stříhání nehtů nebo jakékoli jiné podobné cetky tak zřejmá není. Jejich výhodnost může být možná stejně velká, ale není tak nápadná, a my se tak snadno nepřidáme k uspokojení člověka, který je vlastní.

      Jsou proto méně rozumnými předměty ješitnosti než velkolepost bohatství a moci, a vtom spočívá jediná výhoda, kterou bohatství a moc mají. Mnohem účinněji uspokojují lásku ke skvělé pověsti, která je pro člověka tak přirozená. Někdo, kdo žije sám na pustém ostrově, by snad mohl pochybovat, zda by k jeho štěstí a potěšení víc přispěl palác, nebo sada takových malých vymožeností, které manikúra běžně obsahuje. Má-li ale žít ve společnosti, pak zde vskutku není co srovnávat, protože v tomto případě, stejně jako ve všech ostatních situacích, bereme trvale větší ohled na city pozorovatele než na city člověka, kterého se to skutečně týká, a uvažujeme spíš o tom, jak  budou jeho situaci vnímat jiní lidé, než jak ji bude vnímat on sám. Když však zkoumáme, proč pozorovatel s takovým obdivem oceňuje podmínky bohatých a mocných, zjistíme, že to není ani tak kvůli mimořádnému pohodlí a potěšení, kterých si - jak se domníváme - užívají, ale pro nesčetné důmyslné a vytříbené vynálezy pro podporování tohoto pohodlí a potěšení. Pozorovatel si dokonce ani nepředstavuje, že bohatí a mocní jsou opravdu šťastnější než ostatní lidé, ale představujeme si, že mají více prostředků pro štěstí. A hlavním zdrojem tohoto obdivu je důvtipné a promyšlené přizpůsobení těchto prostředků účelu, pro který jsou určeny. Ale v zemdlosti nemocí a vyčerpání staří se potěšení ze zbytečných a prázdných výhod moci vytratí. Tyto výhody již člověku v takové situaci nedokážou vnutit ten úmorný shon, jímž ho předtím zaměstnávaly. V srdci proklíná ctižádost a marně lituje lehkosti a nedbalosti mládí, radostí, které jsou navždy pryč a které bláhově obětoval tomu, co mu poté, kdy to získal, neposkytlo žádné skutečné uspokojení. Z tohoto bídného pohledu se moc jeví každému, koho těžkomyslnost nebo nemoc přinutí, aby bedlivě sledoval svou vlastní situaci a uvažoval o tom, co mu vlastně skutečně chybí ke štěstí. Moc a bohatství se ukážou být tím, čím doopravdy jsou, obrovskými a pracovitými stroji vynalezenými k tomu, aby pro člověka stvořily pár bezvýznamných vymožeností, které spočívají ve vytrysknutí toho nejhezčího a nejjemnějšího, co musí být pomocí úzkostlivé péče uchováno v pořádku a co se přes veškerou naši starostlivost může každou chvíli rozsypat na kousky a ve svých troskách rozmačkat svého nešťastného majitele. Jsou to ohromné stavby, jejichž vztyčení vyžaduje celoživotní práci, jež každou chvíli hrozí zasypat člověka, který v nich přebývá, a jež ho, dokud stojí, nemohou ochránit od žádného z těch nejhorších sezonních drsných poryvů i když ho snad ušetří pár drobných nepříjemností. Zadrží letní přeháňky, nikoli zimní bouře, a vždy ho ponechají - stejně jako předtím a někdy dokonce ještě víc - vystaveného úzkosti, strachu. Starostem, nemoci, nebezpečí a smrti.

9             Ale i když tato rozmrzelá filozofie, která je v době nemoci a pokleslého ducha dobře známá každému, tak naprosto snižuje cenu všech těch velkých věcí lidské touhy, ve chvíli, když se naše zdraví zlepší a máme lepší náladu, se nám nikdy nestane, že bychom se na ty věci nedívali z mnohem příznivějšího hlediska. Naše představivost, která se zdá být bolestí a starostmi stísněná a stěsnaná do naší vlastní osoby, se v době pohody a úspěchu rozpíná na všechny věci kolem nás. Jsme pak okouzleni krásou toho pohodlí, které vládne v palácích, i životem mocných, a obdivujeme, jak je všechno uzpůsobeno k tomu, aby to podporovalo jejich pohodlí, bránilo jakémukoli nedostatku, uspokojovalo jejich přání a bavilo a obveselovalo jejich nejnicotnější tužby. Jestliže přemýšlíme o skutečném uspokojení, které jsou všechny tyto věci schopné  poskytnou, jako takovém a odděleném od krásy toho zařízení, které se hodí k jeho podpoře, vždy se nám jeví jako nanejvýš opovrženíhodné a bezcenné. Ale málokdy ho vidíme v tomto abstraktním a filozofickém světě. Rádi ho ve své představivosti zaměňujeme s pořádkem, s pravidelným a harmonickým pohybem systému, stroje nebo hospodářství, jehož pomocí vzniká. Radosti bohatství a moci, když se na ně díváme z tohoto pohledu, zasáhnou naši představivost jako něco velkého, krásného a vznešeného; získat je stojí za všechnu tu dřinu a snahu; které pro to rádi poskytujeme.

10           A je to dobře, že nás příroda takto šidí. To, co burcuje přičinlivost lidí a udržuje ji v trvalém pohybu, je právě tento podvod. Právě on jako první podnítil lidi k tomu, aby obdělávali půdu, stavěli domy, zakládali města a státy a aby vynalézali a vylepšili všechny dovednosti a zručnosti, které povznášejí a zdobí lidský život, které zcela změnily celý vzhled zeměkoule, přeměnily divoké přírodní lesy na příjemné a úrodné roviny a z neplodného oceánu bez cest udělaly zásobárnu živobytí i důležitou hlavní spojovací cestu k různým národům na zemi. Touto prací donutili lidé zemi, aby zdvojnásobila svou přirozenou plodnost a aby uživila ještě větší množství obyvatel. To, že hrdý a necitlivý majitel obhlíží svá rozlehlá pole a bez jediné myšlenky na nouzi svých bratří v představivosti sám konzumuje celou úrodu, která na nich roste, nemá žádný účel. Domácké přísloví, že oči můžou, kde břicho už nemůže, nebylo nikdy ověřeno lépe než v jeho případě. Velikost jeho žaludku je v nepoměru k nesmírnosti jeho tužeb a nepřijme toho víc než žaludek toho nejhoršího rolníka. Zbytek musí rozdělit mezi ty, kteří velice kultivovaným způsobem připravují tu trošku, kterou spotřebuje on sám, mezi ty, kteří budují palác, v němž ta troška má být konzumována, mezi ty, kteří poskytují a udržují v pořádku všechny ty různé tretky a nicotnosti, které mají místo v životě mocných. Ti všichni tak čerpají z jeho přepychu a rozmaru ten dílek nezbytnosti k životu, který by byli marně očekávali od jeho lidskosti a spravedlnosti. Plody půdy tak vždy živí téměř takový počet obyvatel, jaký jsou uživit schopny. Bohatí si z té hromady pouze vybírají, co je nejvzácnější a nejpěknější. Spotřebují o trochu více než chudí a navzdory svému přirozenému sobectví a hrabivosti se s chudými dělí o plody veškerého snažení, ačkoli při něm myslí pouze na výhodnost pro sebe, ačkoli jediným účelem, který očekávají z práce všech těch tisíců, které zaměstnávají, je ukojení svých marnivých a nenasytných tužeb. Jsou vedeni neviditelnou rukou k tomu, aby nezbytnosti k životu rozdělili téměř stejně, jak by to bylo provedeno, kdyby země byla rozdělena na stejné díly mezi všechny její obyvatele, a tak aniž by to zamýšleli, aniž by to věděli, napomáhají zájmům společnosti a poskytují prostředky k rozmnožování druhu. Když prozřetelnost rozdělila zemi mezi několik málo ušlechtilých pánů, na ty, kteří byli při dělení zdánlivě opomenuti, nezapomněla ani je neponechala jejich vlastnímu osudu. I tito lidé si užívají svůj díl ze všeho, co se vypěstuje. Co se týče toho, na čem je založeno opravdové štěstí lidského života, nejsou na tom v žádném případě hůře než ti, kteří se zdají být tak vysoko nad nimi.  V pohodě těla a klidu mysli jsou všechny různé vrstvy téměř na stejné úrovni a žebrák, který se sluní v příkopě u silnice, cítí tu jistotu, pro kterou králové vedou války.

World of Warcraft a vzdělání

    Tento článek je pro všechny, kdo kdy hráli WoW a zoufalé rodiče jejichž ratolesti u této hry tráví mnoho hodin. Nedávno jsem našel poměrně zajímavý názor v rozhovoru s Ondřejem Štefflem, odborníka na vdělání, zmíníl v něm mimo jiné o počítačové hře World of Warcraft. Cituji :

...

Takže jsou to dvě otázky: První, že vzdělávání mimo školu je chaotické, nekontrolované. Druhá, co by ve škole mělo zbýt. Zkusme to probrat postupně...

Dobře. Ono je to s těmi riziky „ne-školního" vzdělávání někdy také trochu mýtus, který živí i konzervativní učitelé. V tomto ohledu je mým oblíbeným příkladem počítačová hra World of Warcraft. To není žádná primitivní střílečka, nýbrž vysoce sofistikované cvičení komunikace, zvládání konfliktů a krizových situací, týmové spolupráce, rozhodování, hodnocení lidí, dělení rolí... A například firma Hewlett Packard vyhledává na manažerské pozice nikoli nositele vysokoškolských diplomů, ale úspěšné hráče World of Warcraft...

 ....

Rozhodl jsem, že se pokusím nalést konktrétní situace ve wow, které vystihují výše zmíněné,  cvičení komunikace, zvládání konfliktů a krizových situací, týmové spolupráce, rozhodování, hodnocení lidí, dělení rolí a mnohé další zajímavsti. Nutno říct, že každému kdo někdy byl na nějakém úspěšném raidu a zamýšlel se proč uspěli, není co vysvětlovat, všechno si umí představit.

     World of Warcraft je MMORPG (masivně multiplayerová online hra) u kterého jsou mladí lidé schopni trávit spoustu času, vypadá to, že jim nabízí něco, co škola nedokáže. Spíše se mi zdá, že WoW dává člověku zrychlenou a poněkud zjednodušenou simulaci života samého. Tu zjednodušenost je třeba mít neustále na paměti, jak jinak ale vysvětlit obecné principy? WoW umožní člověku najít si smyslupný cíl snažení (ten si každý vybere, jako v životě, ale možnosti ve hře, jsou daleko menší, tudíš snadnější :-)), ukáže jasnou odměnu  (epické itemy, respekt jiných hráčů) a její okamžité (!) důsledky, vymezí prostředky (pravidla) a zbytek nechá na vaší kreativitě, znalostech hry a spoluprácí s jinými hráčí, záleží na vás, čeho dosáhnete. Takový WoW raid (výprava za pokladem) vyžaduje, skutečně mnoho herního úsilí, ba co víc, všech 25 lidí v raidu musí napnout své usílí společně, stačí jediná chyba jediného člověka a vše může být straceno. Myslím, že podobným způsobem fungují i jiné  reálné projekty, kde je třeba společně spojit ruku k dílu.

     Na cestě za pokladem (epické itemy, zlepšují "přežitelnost" vaší postavy) musíte porazit takzvané "bosse", s kterých onen poklad po jeho smrti hned "vypadne" (všimněte si, okamžitá viditelná odměna). Boss vám samozřejmě poklad jen tak nedá, brání se, posílá na vás své služebníky, háže na vás balvany, vysává životy, a dělá vůbec spoustu kreativních věcí, aby vám v tom zabránil. Život sám vám koneckonců taky občas hodí klacky pod nohy. Musíte na něj vyrukovat s taktikou jak ho zabít (bosse). Taktiku vymýšlejí nejlepší guildy (skupiny hráčů) na světě, ostatní ji pouze převezmou, přispůsobí vlastní guildě. Jako když skupina nejlepších inženýrů vymyslí programovací jazyk C, konktrétní programy si ovšem musíme dělat sami. 

  Když bosse porazíte, dostanete kýžené epické itemy, kterými se vaše postava  za odměnu trochu zlepší. Samozřejmě reálný život  nefunguje tak přesně matematicky, nemůžu si nasadím opasek , který mi dá + 5 IQ bodů. :-)

Nyní se pokusím srovnat tvorbu projektu s WoW výpravou. Vím, že se do jisté míry pokouším srovnat nesrovnatelné, proto to berte s velkou rezervou. Vše co se týká WoW bude kurzívou.

     Představte si hypotetickou situaci vytváříte se svým týmem  program, IT projekt (jdete na raid), ne všihni jsou tak dobří analytici (tanci, dostávají rány), ne všichni umí tak kvalitně a rychle psát kód (dmg, dávají rány), ne všihni umí tak dobře komunikovat  se zákazníkem (healovat spoluhráče, hojí rány), přichází na řadu  známá věc a to je dělba rolí (tank,damage,heal). Šéf projektu (raid leader) musí přijít a říct: Franto ty umíš mluvit s lidmi (běž healovat), Lojzo ty sež hlava na kódování (běž dávat dmg)..atd.

    V reálném životě  zná  šéf všechny lidi ve svém týmu, jejich role (motivátor ,ten co kontroluje čas,..), hlavní zaměření (analytik, koder,..) popřípadě "výbavu" (jazyky,IQ ,EQ ), prostě tuší co kdo musí udělat, aby byl projekt úspěšný.

    Ve WoW zná raid leader všechny své spoluhráče, jejich role (tank,damage,heal), hlavní zaměření (classy: warrior,priest,warlock..atd), popřípadě "výbavu" (intel,str,crit,bonus dmg...), prostě tuší co kdo musí udělat, aby byl raid úspěšný.

    V realitě, by člověk měl aspoň tušit čím do projektu přispívá, neměl by si lést do projektu, který je celý v Javě zatímco vy jste zarytý .NET maniak. Stejně tak ve WoW, neměl by si lést do raidu na který nemáš výbavu.

    Cítíte, že je to nadnesené a život reálný je nesrovnatelně složitější, ten kdo ovšem ovládá jisté pricipy komunikace, umí mluvit s lidmi, organizovat je, má ve hře výhodu, která jde poznat. Na teamspeaku (hromadný skype) a celým svým projevem ve hře, jdou rozeznat vůdci od těch ostatních. Koneckonců je to hra s lidmi, ve které se  naučíte víc o týmové spolupráci než zvedáním půllitru v hopsodě.

Týmová spolupráce je třeba prakticky na jakémkoli z desítek bossů, můj oblíbený byl Thaddius se svými polaritami, jeden člověk se špatnou polaritou byl schopný wipnou(zabít) půlku raidu. I tak to byl pro sehranou sestavu poměrně jednoduchý boss proti Ilidanovi, Kealthasovi ..atd..

Krizové situace přichází záhy a pravidelně ..chcípnou vám uprostřed boje 3 z 5 healerů, co stím? Vyplýtvá druid vzácné oživení? Častý problém je když, hlavní tank musí jít v deset spát :-), co s těmi 23 ostatními lidmi co si udělali čas? Prostě udžet 25 koncentrovaných lidí ve hře je úkol, naštěstí většinou lidi v raidu má motivaci a rozumná guilda se domluví předem.

Rozhodování kdekoli, je vzhledem k velké volnosti ve hře taky pravidlem. Zde bych podoktnul jasnou věc, že rozhodování je ve hře daleko snazší a nikdy nebudete nést takové následky za špatná rozhodnutí jako v reálném životě. Zároveň vám ty dobré nepřinesou takovou radost. Prozíravost je zde otupenná. Zničit si pověst ve hře, je také poměrně snadné (vykrást loot), můžete snadno zažít pocit, kdy jste vyvrhelem, ovšem ve virtuálním světě (kde jinde si to vyzkoušet) :-). V realitě si člověk dá pozor.

Zvládání konfliktů je součástí především dělby o kořist. Nebo když máte tři srovnatelné healery (priesty) a musíte vzít na raid maximálně dva. Navíc člověk by si měl místo v raidu zasloužit. Aby vás nepotopil, musíte být dobrý v hodnocení lidí. Nemyslete si z bosse nevypadne vždy 25 itemů(výbavy) pro každého, vypadnou  třeba  4 z nichž 3 jsou odpad a ten čtvrtý chce 5 lidí. Komu to dát? Dobré guildy mají jakési virtuální peníze (dkp), které dostávají za účast na raidu, zabité bosse atd.. Odčítají potom za pozdní příchody, neustálé afk(away from keyboard)  atd.. , Za virtuální peníze nakupují itemy(výbavu), hned po složení bosse.

Závěrem. Přes jistá pozitiva, má wow vlastnost udržet hráče ve hře neúměrně dlouho, obzvláště mladé lidi. Dlouho myslím přes 4 hodiny klidně, ale jak kdo, je to individuální a tímto článkem nabádám k trpělivost a dialogu. Když jsem hrával ze začátku, ve 14-15letech, byl jsem schopen trávit u toho spoustu času, později  jsem se naučil chodit pouze na večerní raidy na 2-3 hodinky, ovšem progress (první návštěva dungeonu, pilování taktiky) může trvat 6-12 hodin klidně. Chci říct, že se i hráč se vyvíjí. Přístup nezkušeného člověka je většinou, bud hrát pořád nebo vůbec. Troufám si říct, že pokud chce člověk jít na nějakou dobrou vysokou a něčeho dosáhnout, měl by už s časem ve WoW  umět hodně dobře pracovat nebo toho úplně nechat.

Výrobce hry, firma Blizzard je rozumná, proto umožňuje poměrně dobrou rodičovskou kontrolu WoW, Starcraft a Diablo účtu.Překlad:

Jsme přesvědčeni, že v reálném světě priority jako domácí úkoly, práce a rodinná večeře by měla mít přednost před zábavou. Naše Rodičovsá kontrola poskytuje pro rodiče a opatrovníky snadno použitelný nástroj  pro nastavení pravidel hracího času a řízení přístupu k Blizzard Entertainment hrám takovým způsobem, který vyhovuje vaší rodinné situaci

Poznámky:

Hrával jsem na neofficiální serverech Tranzer, Online Gamers a nyní mám postavu na Twinstaru.

Co si pamatuji měl jsem postavy Dwarfpriesta (priest) v guildě Unknown Entity na Tranzeru,

Sindara (priest) na Online gamers. Postava Sindarr(warlock) je stále na Twinstaru, stará se o ní (doufám :-)) můj dlouholetý "virtuální" přítel Gonzales, v guildě Death Bringers, před ní jsem potkal skvělé lidi v guildě Eqilibrium.

Khan Academy, Limity a matematická analýza

     Mnozí jste slyšeli o projektu KhanAcademy (česky), je to vynikající projekt, umožnující vdělávání dětí od nejmenšího věku po vysokou školu, prostřednictvím poutavých videí a srozumitelných cvičení na počítači.

  Zdá se, že je projekt zaměřen spíše na mladší studenty a hlavní pole rozšířenosti je zatím v USA. Celá matematická sekce je v krásné přehledné mapě , je tam opravdu vše co se učí na našich školách od první třídy základní školy až po maturitu, "nejpokročilejší" součástí, je matematická analýza, která se dělá spíše na vysoké škole. Vše končí L'Hopitalovým pravidlem, což se bere v prvním semestru technické vysoké školy. Většina věcí je samozdřejmě anglicky, nic vám ale nezabrání videa překládat. V česku je to zatím spíše okrajová záležitost, zkuste si něco vygooglit.

    Mrknul jsem na vysvětlení pojmu, bez kterého je popis funkcí velmi omezený a tím jsou limity. Při dívání na video si budete připadat, jako když vám někdo vysvětluje kolik je jedna a jedna.



Introduction to Limits (HD): Introduction to Limits (HD)






Odkazy:
Česká verze cvičení nutno říct že v plenkách, použít se ale dá
Jak překládat
Youtube kanál s českým dabingem - není mi jasné proč není tady
S metodického portálu pro učitele - doufám , že se projektu ujmou mnozí šikovní kantoři, mají mou podporu, věřím, také, že se projekt dostane do obecného povědomí a bude pomáhat ve výuce.
Můj profil 

Steam - jak levně kupovat hry

    Když jsem byl mladší  hrál jsem spoustu hrůzných PC her, nyní již hraji méně , ale stále si občas něco neodpustím. Problém je, že člověk většinou v mládí nemá tolik peněz, tak si samozřejmě pomůže  ehm ... jinými metodami. Jak se odvděčit autorům her za tu krásnou zábavu v minulosti, když už člověk třeba pár korun má?  Představuji vám online službu na nákup her Steam.
       Služba Steam umožňuje nákup stále většího množství her od různých vydavatelů a zároveň nabízí krátkodobé akce typu -50% na všechny hry od 2K. Můžu říct , že jsem si koupil třeba strategii Rome: Total war s datadisky za 90Kč. Rok po vydání byla Mafie II ve slevě -75%, za  190Kč. Herní skvosty, starší hry, jsou zde doslova za pár korun (ve slevách). Nejsem žádný zaprodanec firmy Valve (vlastník Steamu) , pouze konstatuji, že šikovně nutí hráče pomocí slev pravidelně se přihlašovat do jejich služby. Je tu samozřejmě i konkurence v gog.com a jistě jsou i další. Steam je ovšem komplexní platforma , můžete se připojovat do herních komunit, nahravát screeny, přidávat přátele, je tu  developerská komunita atd.. Má to i své mouchy, neseženete hry od všech vydavatelů (např. můj oblíbený Blizzard) a instalovaný klient , sežere nepatrně výkonu. Každopádně, kdo si chce koupit dávné skvosty nebo aktuální hity směle do toho :-).

Odkazy: Můj profil, Historie cen, slev

Adam Smith - Prozíravost

Tento uryvek patří A.Smithovi, v citaci je uvedené odkud je převzán.

A. Smith - Teorie mravních citů   (vydáno r. 1759)
[Liberální institut Praha 2005, část IV, ODD. I Prozíravost, 6-10,13,14]

Péče o zdraví, o blahobyt, o postavení a pověst jedince, o předměty na nichž – jak se předpokládá-podstatnou měrou závisí jeho spokojenost a štěstí v tomto životě, jsou považovány za patřičný úkol té ctnosti, která se běžně nazývá prozíravostí.

Již bylo ukázáno, že více trpíme, když spadneme z lepší situace do horší, než natolik se dokážeme radovat, když se pozvedneme z horší do lepší. Proto je prvním a hlavním cílem prozíravost jistota. Prozíravost působí proti tomu, aby člověk vystavil své zdraví, svůj blahobyt, své postavení nebo pověst jakémukoli druhu nebezpečí. Je spíše opatrná než podnikavá a snaží se spíš o zachování výhod. Zásadně nám doporučuje takové metody zvyšování blahobytu, které nás nevystavují žádné ztrátě nebo nebezpečí: skutečné znalosti a um ve svém řemesle nebo povolání, vytrvalost a píli při jeho vykonávání, skromnost a dokonce určitou míru šetrnosti ve výdajích.

Prozíravý člověk vždy studuje vážně a opravdově, aby porozuměl všemu, o čem tvrdí, že se v tom vyzná, a ne proto, aby přesvědčil jiné lidi, že tomu rozumí. A ačkoli jeho schopnosti nemusí být vždy oslnivé, jsou v každém případě naprosto nefalšované. Nesnaží se vás ošidit vychytralými prostředky prohnaného podvodníka ani zpupným chováním domýšlivého školometa (pozn. člověk držící se úzkostlivě a mechanicky známých předloh), ani sebejistými výroky povrchního a nerozvážného jedince. Nehonosí se dokonce asi schopnostmi, které ovládá. Jeho řeč je jednoduchá a zdrženlivá a staví se proti všemu ukecanému chytráctví, kterým se jiní lidé tak často snaží vetřít do veřejného povědomí vážnosti. Při získávání všeobecné úcty ve svém povolání se přirozeně může spoléhat na své pevné znalosti a schopnosti, nikdy neuvažuje o tom, že by si pěstoval přízeň členů těch malých klubů a intrikánských klik, kteří se v humanitních i přírodovědných oborech tak často staví do role nejvyšších posuzovatelů zásluh a kteří se ve svých oborech snaží vzájemně velebit sví nadání a ctnosti a napadat cokoli, co jim může konkurovat. Pokud se vůbec někdy spojí s takovou společností, je to výhradně v sebeobraně; ne proto, aby šidil lidi, ale aby zabránil lidem v konkrétní společnosti nebo v nějakém podobném klubu, aby ho nešidili a neškodili mu štvaním, drby nebo intrikováním.

Prozíravý člověk je vždy upřímný, cítí hrůzu z pouhé myšlenky na to, že by se vystavil ostudě, která provází každé odhalení falše. Ale i když je vždy upřímný, není pokaždé otevřený a sdílný, a i když nikdy neříká nic než pravdu, není-li patřičně vyzván, necítí se vždy vázán říci celou pravdu. Jak je opatrný v jednání, tak je zdrženlivý v řeči a nikdy unáhleně nebo bezdůvodně nevnucuje své názory na věci nebo osoby.
Prozíravý člověk, i když nemusí pokaždé vynikat mimořádnou citlivostí, je vždy velice způsobilý pro přátelství. Jeho přátelství však není tím žhavým a vášnivým, ale často přechodným vzplanutím, jež připadá tak skvělé velkorysosti mladých a nezkušených. Je to klidná, ale pevná a věrná oddanost několika prověřeným a pečlivě vybraným přátelům. K jejich výběru ho nevede závrať působící obdivování zářivých úspěchů, ale střízlivá úcta ke slušnosti, taktu a dobrému chování. Ale i když je schopný přátelství, není příliš ochoten k obecné družnosti. Zřídka navštěvuje stolní společnosti, které se vyznačují žoviálností a veselostí hovoru, a ještě méně v nich hraje nějakou úlohu. Jejich životní styl by příliš často mohl být překážkou regulérnosti jeho zdrženlivosti, mohl by narušovat vytrvalost jeho píle nebo přísnost jeho střídmosti.
Ale i když jeho řeč nemusí být pokaždé živá ani zábavná, nikdy není ani trochu urážlivá. Nesnáší myšlenku, že by se provinil nějakou urážkou nebo hrubostí. Nikdy o nikom nesmýšlí neslušně a za všech běžných situací se snaží sobě rovným dát spíše přednost, než aby se nad ně povyšoval. Jak ve svém jednání, tak v řečí přísně dodržuje pravidla slušného chování a s téměř náboženskou úzkostlivostí dbá ve všem na zavedené dobré způsoby a společenské obřady. V tomto ohledu dává mnohem lepší příklad, než jak je tomu často u lidí, kteří k tomu mají mnohem skvělejší vlohy a schopnosti. Kteří ve svých dobách, od časů Sókrata a Aristippa až po dobu dr. Swifta a Voltaira a od doby krále Filipa A Alexandra Velikého až po období ruského cara Petra I., příliš často vyznačovali naprosto nepatřičným a dokonce nestoudným pohrdáním veškerou běžnou slušností v životě i v řeči a kteří tím dali velice škodlivý příklad těm, jež se jím chtějí podobat a jež se velice často spokojí s napodobováním hlouposti, aniž by se snažili dosáhnout jejich předností…

…

Prozíravý člověk na sebe nechce vzít žádnou odpovědnost, kterou mu neuloží jeho povinnosti. Nečiní se ve věcech, na nichž nemá vlastní zájem; nevměšuje se do záležitostí jiných lidí; není samozvaným rádcem a poradcem, jenž vnucuje své rady, kde si je nikdo nežádá. Nakolik mu jeho povinnosti dovolí, omezuje se na své vlastní záležitosti a nemá zálibu v té pošetilé důležitosti, kterou mnozí lidé touží čerpat z toho, že se jim zdá, že mají jistý vliv na řízení věcí jiných lidí. Protiví se vstupovat do jakýchkoli stranických sporů, nenávidí politikaření a nikdy se příliš nežene, aby naslouchal hlasu dokonce i ušlechtilé a velké ctižádosti. Je-li jasně vyzván, neodmítne službu své vlasti, ale nebude kout pikle, aby se do ní prosadil, a byl by mnohem raději, kdyby byly veřejné záležitosti dobře řízeny někým jiným, než aby on sám měl při řízení nějaké nepříjemnosti a nesl odpovědnost. Na dně svého srdce by dával přednost nerušenému potěšení z bezpečného klidu nejen před vší marnivou nádherou dosažených cílů ctižádosti, ale i před skutečnou a skvělou slávou z vykonaných největších nejvelkodušnějších činů.

Krátce řečeno, když je prozíravost zaměřena pouze na péči o zdraví, o blahobyt, o postavení a pověst jednotlivce, pak ačkoli je považována za nanejvýš úctyhodnou, a dokonce do určité míry za přívětivou a sympatickou vlastnost, přesto se na ni nikdy nehledí jako na ctnost, která by zajištovala ze všech ctností největší přízeň a byla nejvíce povznášející. Vzbuzuje určitou chladnou úctu, ale zdá se, že nevybízí k nějaké příliš horoucí lásce a obdivu.

Hodnocení prvních dvou semestrů VUT FP , Manažerská informatika, 2011/2012

Z menším zpožděním přináším svůj pohled na rok strávený na Vysokém učení technickém Fakultě podnikatelské v Bc. oboru Manažerská informatika , byl jsem 1. ročník 2011/2012. Dávám hodnocení každého předmětu v semestru.

Pozn: Od roku 2013/ 2014 je pozměněn studijní program, hlavně v prvních dvou semestrech !
Více na stránkách:
https://www.vutbr.cz/studium/ects-katalog/detail-oboru?oid=8966

První semestr

Algoritmizace a programovací techniky

 

Už podle názvu je patrné, že jde o klasické programováni konkrétně v jazyce Pascal. Přednášky nás seznámily stím, co se bude dělat na cvičení. Účast na přednaškách nebyla valná, šlo to udělat i bez nich, ostatně přednášející stále opakoval, že programovaní si musíme zkusit sami. Na první (nebo spíš druhé) hodině cvičení jsme dostali rozřazovací příklad. Nepamatuji se konkrétně na zadání, bylo to celkem jednoduché stačilo, kdybych si trochu pocvičil syntaxi v Pascalu a měl bych to (zápočet), ale neměl. Cvičící byli dva,  měl jsem chlápka, který hodil na plátno příklad, dal nám 10 -20 min podle obtížnosti na naprogramování. Byl celkem vstřícný museli jsme ptát, aby vysvětlil trochu více. Jiné skupiny měli ženskou, ale nevím, jestli byla lepší, asi jak pro koho. Začíná se vše od začátku, ify,cykly, na vše jednoduché příklady typu faktoriálu, kalkulačky. Zlehka jsme se dotkli práce se soubory, o pointrech nebyla řeč vůbec. S rozsahem jsem byl spokojený. Program, ve kterém jsme psali, jménem  Free Pascal působil celkem „DOSovsky“. Odhaduji, že jsme jeden s posledních ročníků, který ho používal. 

Tento předmět neudělalo 30-40% lidí a zdál se být nejtěžší.  Neudělali to podle mě lidé, kteří o programování v životě předtím nezavadili nebo se na to úplně vykašlali. „Naučit“ se programovat za půl roku je výzva, můžete jen pochytit základy, trochu se váš mozek naučí chápat algoritmy a rozumět jim. Ovšem samotná tvorba algoritmů, to chce prostě sedět a psát programy sám. Zde byl asi problém. Tříbení programátorských schopností  je potom práce na celý život. Záleží samozřejmě na šikovnosti jednotlivce. Pokud  se dostanete na předtermín, konkrétní lidi vybírá cvičící, asi 30 lidí (sebechvála smrdí ,ale včetně mě) :-) dostanete A automaticky.

Datové a funkční modelování

 

Předmět pojatý v celku pohodově, opět se začíná úplně od začátku. Přednášky mě celkem bavily, přednášející uměl zaujmout. Cvičící vysvětloval srozumitelně, dokonce i poradil. Pokud jste dávali pozor na cvičení a nekoukali do zdi nebo facebooku (ano i takoví jsou), stačilo to. Naučíte se identifikovat a popisovat okolní svět způsobem, kterému rozumí počítačové databáze. Porozumíte tvorbě entit, jejich atributů, zaznamenávat data z různých pohledů, vývojový diagram, stavový diagram, toky dat atd. Čekal nás jeden malý projekt v Microsoft Accessu, téma bylo volitelné, prakticky cokoli, zvolil jsem si autobusové spoje. Rozsah předmětu byl akorát na pochopení základů, žádné velké věci. Většina lidí ho udělala, zkoušející byl celkem rozumný. Považuji ho za jeden z nejužitečnějších v prvním semestru.

Diskrétní matematika

 

Tato matika byla přívětivá, tak akorát náročná(jak pro koho) s učitelem nejspíš nějakého tureckého původu.  Vysvětloval srozumitelně, 3x se ptal, jestli tomu rozumíme, připadal jsem si jak na střední. Navíc z celé diskrétní matiky vybíral takové ty základy, což je dobře. Ekonom překoná a informatika neurazí. Ke grupám a dalším takovým věcem jsme se nedostali, myslím že by to bylo stejně zbytečné, algoritmem hledáním nejkratší cesty (užitečná věc) to skončilo. Pochopíte Booleovu algebru , základy logiky, výroky atd.

Matematika 1

 

Matematiky  1 se jistě mnozí obávali, ale nebylo to zas tak obtížné, vlastně ti co přišli z gymplu( nebo měli gympláckou matiku) jenom opakovali . Brali se jen derivace a průběhem funkce jsme skončili, závěrečná písemka byla srovnatelná s mojí maturitou z matiky na lyceu. Systém je nastaven tak že se píše jedna zkouška uprostřed a jedna na konci semestru, pokud nemáte dostatečný počet bodů, nemáte zápočet. Samotná zkouška je taky písemná a potom ji s vámi osobně opraví. O vašem osudu, to jestli budete mít zápočet, rozhoduje něco přes 15 příkladů (+opravné termíny). Zde bych zmínil, že nevýhodu měli ti, co psali zápočty první (jak to tak bývá, stím se těžko něco udělá).O pojmu spravedlnost, by se tady mohla vést vášnivá debata. Zdálo se, že se s tím všichni  nějak smířili, ostatně když už má každý druhy smartphone v kapse pak něco hlídejte.

Základy PC

 

Jméno Základy PC, vystihuje snad pouze přednáškovou část. Dozvíte se např. tak neuvěřitelnou věc typu z čeho se skládá počítač, dokážete si představit, jaká byla účast. Cvičení  by se to spíš jmenovat nějak ve stylu, „Základy práce s kancelářskými aplikacemi , obzvláště z Excelem.“  Cvičící za 15-30 min něco ukázal s Wordem, Excelem, takové různé vychytávky typu kontingenčních tabulek, seznamy atd.., pak jsme se mohli ptát, nebo jít domů.  Nutno říct, že nějaké zapálení pro to, tam zůstat hodinu a půl nikdo neměl, ani cvičící. V průběhu roku jsou tři testy na počítači, pak ještě projekt za  15 bodu (které dostanou všichni kdo ho udělají), dohromady musíte mít aspoň 50 bodů  na zápočet myslím. Na zkoušku je nějaký test hodně podobný tomu vstupnímu, takže ABCD učivo z přednášek. Tento předmět musím potupně opakovat, na písemky bylo málo času, zmatkoval jsem a někdy jsem nepochopil, za co přesně dává body. Těsně mi nevyšel zápočet.

Druhý semestr

 

Databázové systémy

 

Předmět navazuje na Datové a funkční modelování. “Navazuje“ myslím skutečně navazovat, ne nějakou frázi z popisu předmětu. Poznatky z minula celkem z velké části využijete. Pro ekonomy možná po algoritmech další úskalí, posadí vás před počítač, prázdnou stránku a kóduj. Naučíte se jazyk T-SQL , když se tomu budete věnovat, tak na dobré úrovni, dostanete se triggerům nebo transakcím. Dostali jsme jeden celkem rozsáhlý projekt, zadání bylo takové trochu chaotické,  později upřesněné. Hodnocení probíhalo tak, že jste cca 5 -10min povídali o vašem projektu u počítače. Bud jste dostal méně nebo více bodů hlavně, že něco bylo. Kdo chtěl, mohl si hodiny a hodiny hrát, kdo ne tak prošel i se štěstím s nějakým základem. Zkouška byla se mi zdá dost o náhodě, kdo trefil dobré zadání tak to dal, někdo dostal hnusné a trápil se na několik termínů. Většinou to bylo ve smyslu 20- 30 min naprogramovat proceduru. Potom samozřejmě ještě ústní teorie.Měl jsem A.

Matematika 2

 

Trochu navazuje na matematiku 1, brali jsme integrály, nepřišlo mi to náročné, ale opět o vašem osudu rozhodne pár příkladů a to jestli nejste náhodou v první skupině.Něco naučit , zopakovat je samozřejmě třeba. Profesor je stejný jako v matematice 1.

Makroekonomie

 

Musím říct, že jsem byl na tento předmět zvědavý. Jsem duší spíše informatik, ale vím, že kdo zná ekonomická pravidla vládne světu :-). Z knihovny jsem si půjčil takovou zelenou knihu Ekonomie pana Holmana, která byla psaná velice, ale velice dobře. Dále taky Teorii mravních citů a Bohatství národů od Adama Smithe. S těmito knihami byl předmět v celku easy. Přednášky byly zábavné jen v první části, kdy pan docent komentoval aktuality, pak probral teorii . Na cvičení nás měl taky člověk, který byl v celku jako zapálený ekonom , ale trvala jenom hodinu , což mi připadalo málo. Zkouška byla zajímavá, je formou testu a, b, c  , v každém testu asi 20-30 otázek , vybráno ze seznamu asi 200-500 otázek. Variant  testů bylo asi 40, otázky nebyly úplně triviální, chtělo se to učit, ale klíčem je pochopení zákona nabídky a poptávky na to se vše nabaluje. Ekonomie je rozhodně zajímavá věda. Z pohledu ekonoma vypadá svět rozhodně jinak. Samolibě se snaží  jaksi "předpokládat " chování  lidí a s těchto "předpokladů" potom skládá různé grafy a vůbec to místy působí, jako bychom chtěli popsat nepopsatelné, někdy  to jde líp, někdy hůř . Předmět se mi líbil a určitě rozumím ekonomickým zprávám zase z trochu širšího hlediska :-). Jinak jsem dostal B tuším.

Kancelářské aplikace

 

Za kancelářskými aplikacemi se neskrývá nic jiného než vývojář v Excelu, konkrétně Visual Basic for application. Je to v podstatě taková zkrácená verze jazyka Visual Basic. Cvičící i přednášejí byli stejní jako v algoritmech v prvním semestru, takže se předmět nese v totožném duchu . Myslím že to nebylo pro většinu tak obtížné jako algoritmy, mnohdy lidé co neudělali algoritmy tohle zvládli.Já jsem se stím prostředím musel trochu seznámit, v algoritmech mi konzolovka přišla celkem blízká, ale programováni v excelu, to byla pro mě novinka. Nutno říct, že se naučíte poměrně užitečné věci, které se budou v budoucnu jistě hodit, dojde vám, že  v excelu nemusíte nic dělat dvakrát, stačí si na to napsat makro. Dokonce jsem  tátovi zkoušel něco do práce, i když se to moc nepovedlo…  Koneckonců v excelu dělá skoro každý, takže doporučuju dávat pozor.  

Principy učetnictví

 

Z tohoto předmětu jsem měl trochu obavy, s účetnictvím jsem se předtím vůbec nesetkal. Někteří to vyloženě opakovali ze střední. Na přednášky skoro nikdo nechodil, měla je taková starší paní a moc nezaujala. Naštěstí to nebylo tak obtížné, stačilo chodit na cvičení, ale tam zároveň dávat pozor, nekoukat do zdi a každy tyden před dalším cvikem hodinu zopakovat. Jinak jsme měli ta cvika takovou krásnou docentku, mluvila nahlas (nebo spíš pronikavě) a trochu z ní šel strach. Ke konci nějak onemocněla a místo ní se objevil  mladý docent, který  tak nahlas nemluvil, ale látku vysvětloval krásně. Každopádně mě předmět nějak zvlášt neoslovil, hlavně že to mám (za C).

Angličtiny

 

V prvním i ve druhém semestru jsem měl angličtinu. Kdo si troufl hned na těžší  angličtinu mohl si ji vybrat a měl po zímním semestru pokoj. Kdo ne měl nejdříve v zimě lehčí a potom v letě těžší hodiny. Pozor, musel jsem si vybrat už při zápisu. Byla jen hodina týdně, v prvním semestru jsem měl pana K., pohodář skoro se tam nemuselo chodit. Ve druhém semestru jsem chtěl zkusit někoho jiného, vybral jsem paní R., její systém byl o poznání organizovanější a nejspíše se člověk naučil více, ale musel i něco udělat. Zápočet byl formou testu a,b,c Zkouška písemná a poslech. Zápočet se mi zdál zákeřnější, ale nějak jsem to udělal.



Poznámka: Níže je čistě mé, subjektivní hodnocení.

Tak to bylo takové letmé hodnocení, šlo toho napsat více, ale myslím že to stačí. Po prvním roce si myslím, že to není vyloženě lehký nebo těžký obor. Měl jsem dost volného času, pro své zájmy, což je dobře. Spousta lidí tady má jistě i nějakou práci či brigádu, vždyt je to přece podnikatelská fakulta. Člověk na  vysoké by se měl asi vyvíjet jednak svým rámcovým bc. oborem, ale i směrem, který si v něm sám vybere, tedy přesněji, soustředit se na ty předměty, které jej konkrétně zajímají, což tady lze a je to, dle mého, správně.

Někde děláte od rána do večera na projektech, které vám předem určí, což samozřejmě někomu vyhovuje, ale zbyde vám  méně času na aktivity , které byste si rádi vyzkoušeli (at už jsou jakékoli) a pomohly (uškodily) vašemu rozvoji. Vysoká škola by vás měla (asi) zaměstnat, tak jako normální práce 6-10 hodin denně, pokud děláte více nebo méně, můžu jen konstatovat, že pravděpodobně je škola  pod nebo nad vaše schopnosti. A trpí bud váš osobní nebo váš karierní život, štěstí je dle mého správné hledat někde mezi. Je to  ovšem čistě věc ambicí, priorit a svobodné volby každého jednotlivce. Shrnuto, když se dělá cokoli užitečného s vášní, je to krásné, správné, jde to na lidech poznat a společnosti se to mnohonásobně vrací. To je ale na jiný článek. Důležité je najít si školu, která odpovídá vašim ambicím a ze které máte dobrý pocit. :-)

HHWeb Honza 

 Odkaz:
Hodnocení třetího semestru